Ateliér TYKRÁSO

V ateliéru TYKRÁSO šiju originální české šaty, mikiny, trička, doplňky a další oblečení z přírodních materiálů a s respektem k udržitelné módě.

Jak vypadá Ateliér TYKRÁSO?

„Každý kousek oblečení co u mě najdeš má svůj vlastní příběh. Je to důvod proč vůbec šiju. Od chvíle co se mi narodily moje milované dvě ratolesti potřebuju zvládnout v pohodě každý den. I když jsem den předem letěla do školy, ze školy, na trénink, z tréninku, do toho uklidit, nakoupit, nachystat svačiny na další den a ještě stihnout aspoň trošku té práce. Asi mi potvrdí každá máma, že tyhle povinnosti bohatě stačí a to jak vlastně vypadáme moc neřešíme. A tak jsem si řekla a dost. I já chci vypadat skvěle a cítit se dobře v tom co nosím.“
– Lucie Schrámek, TYKRÁSO

5 pravidel při šití oblečení:

1. oblečení musí být pohodlné
2. bude z přírodních materiálů
3. bude střihově sedět
4. s respektem k udržitelné módě
5. a hlavně vydrží minimálně to co já

Takže nápad by byl, ušito pár testovacích kousků, které se osvědčily taky mám. Kamarádky se začínají ptát kde jsem je koupila a já se chlubím, že nikde. Hrdě se přiznávám, že jsem si to všechno spíchla sama. Navíc těch pár věcí perfektně plní účel, pro jaký byly stvořeny.

Jaké oblečení na TYKRÁSO najdeš?

• Bavlněné šaty a sukně
• Pohodlná trička a roláky, ručně šitá z jemného bavlněného úpletu
• Upcycled vyšívané džínové bundy a pohodlné bavlněné mikiny
• Originální a zerowaste spací masky na oči
• Doplňky oblečení - ledvinky, tašky, gumičky, čepice a další.

Jak se narodilo TYKRÁSO?

Pak už jen stačilo tomu všemu dát třešničku na dortu, což je název. Původně jsem přemýšlela nad něčím víc světovým. Něco možná v angličtině ať to má ten internacionální přízvuk. Jenže jsem si uvědomila, že je to pěkná blbost. Proč bych měla mít značku s příchutí ciziny když si stojím zatím, že je to poctivá česká práce? Musím být přece trošku patriot a hrdě se přiznat k původu. A aby to mělo trošku vtipnější nádech (protože ten já mám přece taky) vznikl název s typicky českou reakcí na jakoukoliv seznaci: No ty kráááááááso!

Šiju už od mala

Otevřeně se přiznávám, že nejsem profesionální švadlena. Nikdy jsem nebyla, nikdy nebudu. Šiju tak trochu stylem "na punk". Nerada dlouho rozmýšlím nad tím co a jak bude nebo nebude. V jednoduchosti je vždycky krása a tak kolikrát raději stříhám hned a improvizuju později. Jinak by to nemělo to správné kouzlo, nebyla bych to já. 
U stroje i tak sedím pravidelně už asi od 14 let. I když poprvé mě za něj posadila babička už v 5ti letech. Pamatuju si to jako včera „černá šlapací Minerva“.

Můj první větší kousek jsem ušila v 16 letech. Tenkrát jsem ještě závodně tančila a tak jsme s mámou sedly, vymyslely střih a z čeho budeme šít. Za cca 14 dní byly na světě překrásné taneční šaty. Doteď nechápu jak se nám to podařilo. Ale daly jsme to.